NAŠE HISTORIE

V roce 1920 uložilo Národní shromáždění československé vládě, aby ministerstvo zdravotnictví zajistilo vybudování státního zdravotního ústavu. Na pozvání ministra Dr. Vavro Šrobára se vypracování koncepce osobně zúčastnil ředitel Rockefellerovy nadace Russell. Nadace tehdy pomáhala novým státům při vybudování moderního poválečného zdravotnictví. Vláda koncepci schválila v roce 1921 a uzavřela s Rockefellerovou nadací úmluvu, která vymezila příspěvek nadace ve výši téměř 27 mil. Kč, stát vkládal 25,7 mil. Kč. Od Vinohradské záložny byl koupen pozemek mezi dnešními ulicemi Korunní a7nbspůRuskou o výměře 12,5 ha za 3,45 mil. Kč.

Významným úspěchem ministerstva ještě před vybudováním ústavu bylo získání MUDr. Bohuslava Feierabenda, již tehdy vynikajícího odborníka v imunobiologii a skvělého organizátora, pro myšlenku specializace v imunobiologické výrobě. Pod jeho vedením byla již v roce 1922 zahájena provizorní výroba a zkušenosti se velmi hodily, když v roce 1925 byl slavnostně otevřen Státní zdravotní ústav. Ve své době patřil k nejmodernějším v Evropě. Prvním ředitelem se stal MUDr. Pavel Kučera a Dr. Feierabend přednostou oddělení výroby profylaktických a léčivých sér a očkovacích látek. První séra vyprodukoval ústav v roce 1926 a zpočátku musel překonávat nedůvěru lékařské veřejnosti a nekritický obdiv k zahraničním výrobkům. Vzhledem k tomu, že ještě neexistovala státní kontrola léčiv, přezkušování probíhalo v zahraničí, později se provádělo vlastním kontrolním oddělením.

Tehdejší předpisy nedovolovaly SZÚ samostatně obchodovat, to bylo možné jen prostřednictvím zastupující lékárny. Ústav si vybral renomovanou Schnöblingovu lékárnu na Malém náměstí (stále existuje a opět působí pod původním jménem). Důležité bylo vybudování základny k produkci sér na zvířatech v Bohumile u Kostelce nad Černými Lesy, kde ústav zakoupil statek od Lichtensteinů. První etapu činnosti SZÚ lze vymezit počátkem 30. let, kdy se podařilo postupně měnit imunobiologické myšlení lékařů, získat uznání v zahraničí a zvýšit podstatně odbyt – v roce 1930 činil 2,7 mil. Kč. V tomtéž roce byla dokončena hlavní budova SZÚ.

Počátkem 30. let již ústav zaznamenal úspěchy v cizině, například s antitetanovým sérem, vyvážel do Německa, Jugoslávie, Bulharska i na Střední Východ. Vyrábí se s úspěchem protizáškrtové sérum, očkovací látka proti tyfu a paratyfu pro armádu a uvažuje se o výrobě insulinu. Tato myšlenka byla opuštěna, protože se ukázalo, že výhodnější je kupovat polský a adjustovat jej v SZÚ. Odtud vedla přímá cesta k spolupráci mezi obdobnými ústavy v Polsku a Jugoslávii a tzv. „sérové dohodě“. Ta spočívala v rozdělení trhu a výroby tak, aby se jednotlivé ústavy specializovaly na preparáty, pro něž mají lepší surovinovou základnu nebo v nich dosahují nejvyšší kvality, aby se preparáty s malou spotřebou vyráběly jen na jednom místě a efektivně rozdělil výzkum. Dohodu schválily nadřízené orgány a přinesla dobré výsledky.

Po roce 1934 sílila tendence dosáhnout soběstačnosti v materiálně technické základně zejména z obranných důvodů. Ústav vyráběl již řadu preparátů – např. proti tetanu, vzteklině, spalničkám, séra antipneumokoková, antimeningokoková, začínal výzkum a příprava alergenů, zprvu proti senné rýmě. V roce 1938 se rozbíhá výroba smíšené očkovací látky proti záškrtu, spále a dávivému kašli.

Rok 1938 je vůbec nejúspěšnějším, příjem za dodávky pro občanskou potřebu (bez sérové unie) činil téměř 5,2 mil. Kč. V roce 1938 je kontrolní oddělení, které vykonávalo státní dozor vyčleněno a přiděleno do nově zřízeného Státního ústavu pro kontrolu léčiv.

Po okupaci si ústav zachoval jistou samostatnost díky svým dobrým předválečným vztahům na odborné úrovni zejména vůči Behringwerke jako jeho subdodavatel. Jedním z cílů se stalo udržet možnost zásobování civilního sektoru, přestože sílil tlak na převedení výroby výhradně k zásobování wehrmachtu (např. výroba bakteriofága proti úplavici). Rovněž se ukázalo neprozíravým odmítnout vlastní výrobu insulinu, když dodávky z Polska okupovaného Němci ustaly.

Po válce musel ústav překonávat zaostalost, jedním z prostředků byly zahraniční studijní pobyty. Sílilo volání po vybudování nové imunobiologické výroby, mnohé látky bylo nutno dovážet a někdy se nestačilo domácím požadavkům. Zásadní změny se dostavily až v roce 1949.

NOVINKY / INFORMACE


Vážení obchodní přátelé,

v současné době je do distribuční sítě dodáváno pouze omezené množství našich výrobků, které v dostatečné míře nepokrývá požadavky trhu.

Omlouváme se za vzniklou situaci a děkujeme za pochopení.

RNDr. Josef Boštík, CSc.

předseda představenstva
a generální ředitel
a.s. Sevapharma